Jizerská magistrála pro pěší turistiku

Velká jizerská louka a Gross Iser

Patrně nejcennějších místem Jizerských hor je Velká jizerská louka, nesmírně malebné území rozdělené mezi Čechy a Polsko řekou Jizerou. Od roku 1960 jsou nejvzácnější části na české straně s rozsáhlými rašeliništi s porosty kleče, jalovce, břízy karpatské a řadou cenných rostlinných i živočišných druhů, chráněny v  národní přírodní rezervaci Rašeliniště Jizery; polská část je chráněna v rezervaci Torfowisko Izerskie. Zatímco česká strana louky byla odjakživa opuštěná (jedinou výjimkou byl vysoko položený Hojerův dům, ponuře odlehlé stavení patřící však k Jizerce). Polská část bývala ovšem podstatně více využívaná lidmi, prakticky až do konce 2. světové války se zde nacházela v loukách a rašeliništích roztroušená stavení osady Velká Jizera, která byla považovaná za nejodlehlejší a do doby rozvoje turisticky také nejopuštěnější místo Jizerských hor. Osadu založili ve velké dolině náboženští exulanti, kteří prchali před protireformací okolo roku 1630 z Čech. Louka plná rašelinišť a mokřadů však byla tradičně nesmírně chudičkým místem, sníh na chladné Velké Jizeře ležel někdy i osm měsíců v roce. Obyvatelé Velké Jizery se tradičně živili dřevařstvím, pastevectvím, ale také pytláctvím a pašeráctvím. V dobách největší slávy Velké Jizery zde žilo na 250 horalů v 35 domech, bývala zde škola, celnice, celnice, hospoda, mlýn a nejvýše hraběcí lovecký zámeček a hájenka.

náhodné fotografie z galerie Velká jizerská louka a Gross Iser »
Fotografie: 2007.09.22 od Jacek, z galerie Velká jizerská louka a Gross Iser
Fotografie z galerie Velká jizerská louka a Gross Iser
Fotografie: chatka górzystów od jasy, z galerie Velká jizerská louka a Gross Iser

Osada zanikla po 2. světové válce a všechny stavby byly postupně zbořeny. V jediném dochovaném domě - Chatce Górzystów jsou k dispozici staré fotografie, kronika a další materiály, které popisují historii i poslední dny horské osady. Na některých záběrech je patrné, že objekty – vyjma novější školní budovy, kterou užívala armáda – byly postupně likvidovány v druhé polovině 50. let a dnes je v řídké trávě připomínají jen rozvalené základy.